Přeskočit na obsah

Komorní opera

„Člověk přede mnou klábosil, že jen tón čistý jediný něco v hudbě znamená. A já pravím, že nic neznamená, dokud není zabodnut v životě, v krvi, v prostředí. Jinak je hračkou, která se nemusí cenit.“

 

Leoš Janáček (v dopise Maxi Brodovi z 2. srpna 1924) 
1 / 4

Co je to Komorní opera?

Komorní opera HF JAMU je unikátní akademické pracoviště sloužící studentům mnoha oborů, aby si osvojili dovednosti a získali zkušenosti přímo v praxi, pod dohledem pedagogů. Spolupracují tu studenti na různých oborů z hudební i divadelní fakulty na všech možných pozicích, jako:  

  • režiséři,  
  • dirigenti,  
  • výtvarníci scény a kostýmů,  
  • skladatelé a libretisté,  
  • dramaturgové,  
  • zpěváci a herci,  
  • hudebníci a korepetitoři 
  • produkční,  
  • světelní designéři a jevištní technologové  
  • inspicienti, asistenti a další profese podle potřeby konkrétní inscenace. 

Právě hrajeme/připravujeme

Operní studio JAMU 1957–70  

První operní představení JAMU byla uváděna v rámci Divadelního studia JAMU (zřízeno 1949 v sále Nového domova na Gorkého ul. 43, téhož roku přemístěno do divadelní budovy na Výstavišti, 1952 do sálu Marta v Bayerově ul. 25) a ve spolupráci s brněnskou konzervatoří na různých místech (Mahenova činohra, Reduta, Besední dům, Marta, Dělnický dům). Vedli je režiséři a dirigenti J. Munclinger, A. Balatka, O. Zítek, F. Jílek a B. Bakala. V tomto období byl nastudován Škroupův Dráteník (1950), Smetanova Hubička (1951), Janáčkův Počátek románu (1954) a Humperdinckova Perníková chaloupka (d: R. Eliška, r: F. Kunc, malý orchestr Čs. rozhlasu, 1955), jejíž premiéra je považována za vlastní počátek operního studia. Operní studio JAMU pod vedením M. Wasserbauera bylo institucionalizováno 1957. 1961 získalo sál v Husově sboru v ul. Svatopluka Čecha č. 35. Po požáru na podzim 1972 byl objekt do 1974 rekonstruován včetně přestavby technického zázemí a znovuotevřen 7. 12. 1975 Čajkovského Jolantou. Od července 1994 si divadlo pronajímá Liga vozíčkářů, částečně rekonstruuje zázemí pro soubory i diváky a zakládá v něm své kulturní zařízení – Bezbariérové divadlo BARKA. Komorní opera Hudební fakulty JAMU zde nadále funguje na základě smluvních vztahů s Ligou vozíčkářů do roku 2012.  

Komorní opera Miloše Wasserbauera 1967–94  

Režisér a pedagog M. Wasserbauer (vedoucí studia 1957–70) dal školní scéně jasná pravidla, vycházející z pedagogických zásad uplatňovaných v zásadě dodnes. Studio bylo v jeho pojetí nezbytnou součástí komplexní výuky operních pěvců, sbormistrů, dirigentů a režisérů. Studenty vedlo k pravidelné praktické činnosti a k tvůrčí disciplíně. Nebylo proto pouze scénou pro absolventská představení, ale studovalo ročně zhruba čtyři premiéry a vykazovalo víceméně pravidelný provoz, který výrazně obohatil brněnské operní dění (počátkem 60. let hrálo zpravidla 50–60 představení v sezoně a zajíždělo též na venkov v okolí Brna; doposud uvedlo na 200 premiér). Posluchači podle Wasserbauerových zásad postupovali od nejjednodušších úkolů k absolventským představením, přičemž se prakticky seznámili se všemi divadelními profesemi, včetně obslužných a technických. Studenti nižších ročníků pracovali jako statisté a tanečníci, vykonávali pomocné technické práce a jen výjimečně hráli epizodní role, teprve postupně byli pověřováni závažnějšími uměleckými úkoly. Posluchači režie, dirigování a sborového zpěvu postupovali od asistencí přes dílčí úkoly a drobné scénky až k přípravě celovečerních inscenací. Umělecký ansámbl podle potřeby doplňovali absolventi školy a mladí brněnští pěvci, někdy vypomáhala brněnská opera (sbor, orchestr). Pro zvýšení úrovně a pro tvůrčí příklad byli zváni významní hosté, především režiséři (např. J. Glogar, V. Věžník) a dirigenti. Na provozu a vedení scény se organizačně i pedagogicky podílely všechny katedry, do jejichž působnosti spadala výuka operních profesí (tj. zpěvu, režie, dirigování, pohybové výchovy ad.). Provoz studia řídil rektorát JAMU prostřednictvím uměleckého vedoucího, provozního tajemníka, dramaturga a uměleckého poradního sboru (ustaven 1960), složeného ze zástupců všech zúčastněných kateder a zhruba od poloviny 60. let také ze zástupců studentů. Po Wasserbauerově smrti se ve vedení vystřídali V. Střelcová, R. Kefer, I. Hylas, F. Preisler a J. Novák, po 1989 J. Pinkas, E. Holiš a 1995-2000 V. Nosek. Dramaturgie byla podřízena pedagogickým ohledům: pravidelně se hrály opery různých období, často díla málo hraná nebo neznámá, ale také repertoárové opery, na nichž si měli posluchači poprvé vyzkoušet velké role českého i světového repertoáru. Studijní scéna, často ve spolupráci s Českým hudebním fondem, uvedla řadu neobvyklých titulů (např. Purcell: Dido a Aeneas, 1960; Chlubna: Kolébka, 1963; Fibich: Helga, 1965; Zámečník: Fraška o kádi, 1968; Mozart: Zahradnicí z lásky; Rimskij-Korsakov: Věra Šelogová; Monteverdi: Korunovace Poppaey – 1972; Martinů: Hlas lesa, 1976; Jirko: Milionářka, 1977; Míča: O původu Jaroměřic, 1980) včetně českých premiér (Martinů: Ariadna, v rámci stejnojmenného trojprogramu, jehož součástí byl Monteverdiho Nářek Ariadnin a Bendův melodram Ariadna na Naxu, 1962; Martin: Píseň o lásce a smrti Tristana a Isoldy, 1967; Berg:…svíjet se pod podvozkem dějin… spolu s: Eufrides před branami Tymén, Odysseův návrat, Evropská turistika, 1967; Odstrčil: Tkáň, 1978; Jedlička: Drama paní Muraškinové, 1988; Hurník: Oldřich a Boženka, 1997 aj.).  

Komorní opera HF JAMU 1994–dosud 

V druhé polovině 90. let vedoucí studia Václav Nosek inicioval vznik několika krátkých operních děl a etud současných českých skladatelů (Berkovec: Klíč; Fischer: Tys mě tak rozčílil, Varta; Hurník: Stažená hrdla – 1997; Kaňák: Agadir, 1999). Značný díl repertoáru nadále tvořily nápadité objevy předklasické opery (Telemann: Pimpinone; Gluck: Paris a Helena – 1996; Pergolesi: Livietta a Tracolo, 1997 aj.). Mimořádná pozornost je věnována dílu B. Martinů (Slzy nože, 1996; Kuchyňská revue, Dvakrát Alexandr – 1997), s nímž studio pravidelně zajíždí na festival B. Martinů do Poličky. 

Významný podíl na směřování Komorní opery měla v devadesátých letech vedle Václava Noska i režisérka Alena Vaňáková a směřování dramaturgie pokračovalo i po jeho smrti v lednu 2000. Uměleckého vedení se načas chopil dramaturg Jiří Zahrádka a po něm štafetu převzal dirigent, zpěvák a pedagog Tomáš Krejčí. Za provozem Komorní opery stanula od poloviny 90. let ředitelka Divadla Barka Zdeňka Vlachovská, která na JAMU začala později vyučovat produkci opery na katedře hudebního manažerství, dnes hudební produkce a v tandemu s Tomášem Krejčím systematicky pracuje na rozvoji fungování a spolupráce dodnes.  

V tomto období byla ve dvojí podobě inscenována Gayova Žebrácká opera, nejdříve s původní hudbou Christophera Pepusche (1998), posléze ve verzi Benjamina Brittena (2005). Z Brittenova díla byl rovněž uveden Albert Herring (1999) a diváci se mohli setkat i s Orffovou Chytračkou (2000).  

Z českých původních novinek se zmiňme alespoň O Oldřichovi a Božence Ilji Hurníka, Donu Juanovi v pekle Karla Škarky a Žirafí opeře Markéty Dvořákové. Tyto dvě opery byly uvedeny v listopadu 2002 na scéně Stavovského divadla v Praze v koprodukci s Národním divadlem v rámci projektu původních děl Bušení do železné opony. Významnými dramaturgickými počiny byly i české premiéry několika oper, např. aktovky Antonína Tučapského Majitel Pohřebního ústavu spolu se scénickým provedením Martinů kantáty Svatebních košile (2005), Ruddigore Gilberta a Sullivana, Holstova Sávitrí (2007) či Medium Gian Carla Menottiho (2009). 

V letech 2010–2012 bylo po létech úsilí ze strany vedení JAMU za podpory ministerstva školství České republiky vybudováno Divadlo na Orlí, Hudebně-dramatická laboratoř JAMU, moderní scéna vybavená současnou technologií zejména pro operu a muzikál, ale i další produkce. 

První operní představení v novém Divadle se uskutečnilo 17. listopadu 2012. Jeho náplní byly opery dvou významných osobností brněnského hudebního života druhé poloviny dvacátého století, Evropská turistika Josefa Berga a Kráska a zvíře Miloše Ištvana. Inscenace byla součásti mezinárodního festivalu Janáček Brno 2012. 

O dva roky později se na dalším ročníku tohoto festivalu představila Komorní opera inscenací Janáčkových Příhod lišky Bystroušky (2014). Z dalších inscenací připomeňme nastudování Dona Giovanniho a Prodané nevěsty (2013), v původní podobě s dialogy, původní novinku Jiřího Najvara Zhasnutí, uvedenou v jednom večeru se Slzami nože B. Martinů a v témže roce i jeho Mirandolínu (2015). Dramaturgickou zajímavostí byl večer složený z opery Petra Haly Mistrová aneb Když bolševici zrušili Vánoce a Malého prince Miroslava Háby, mimořádné bylo nové nastudování Gluckova Orfea (2016) ve spolupráci obou fakult i Mozartovy Kouzelné flétny (2017) a Figarovy svatby (2020). Z posledních produkcí stojí za zmínku Dialogy karmelitek F. Poulenca (2022) Monteverdiho Korunovace Poppey (2023), Szokolayova Krvavá svatba (2025), ale i aktovky V studni (Blodek) a Polapená nevěra O. Máchy (2024) ve spolupráci Ateliérem divadlo a výchova pro neslyšící byly v tomto smyslu pozoruhodné, nebo Zítra se bude… Aleše Březiny (2025) ve výrazném režijním výkladu.  

Dá se tedy konstatovat, že trend inscenování v Komorní opeře má jednoznačně vzrůstající úroveň. A je třeba vyzdvihnout především systematickou péči, která je věnována tvorbě a uvádění nových oper ve spolupráci s festivalem Janáček Brno.  

Zdroje:  

VIVAT ACADEMIA III Almanach k 70. Výročí založení JAMU 

Komorní opera JAMU – ČESKÁ DIVADELNÍ ENCYKLOPEDIE Josef Herman 

Několikanásobné jubileum brněnské JAMU a její studentské operní scény Mojmír Weimann 

49. Zdeňka Vlachovská – ředitelka – KAM JDEŠ? 

S použitím uvedených zdrojů sestavil a upravil Tomáš Studený 

Janáček Brno 

Znojemský hudební festival 

Smetanova Litomyšl 

Výběr absolventů

Své první zkušenosti v Komorní opeře sbírali mnozí z dnes úspěšných režisérů, uměleckých šéfů, ředitelů, režisérů, dirigentů, dramaturgů a akademických pracovníků.  

Režiséři 

  • Alena Vaňáková  
  • Jiří Glogar  
  • Jan Štych  
  • Monika Holá  
  • Patricie Částková  
  • Rocc 
  • Magdalena Švecová 
  • Beno Blachut  
  • Tomáš Studený 
  • Linda Hejlová Keprtová  
  • Tomáš Ondřej Pilař  
  • Zuzana Fischer 

Dirigenti 

  • Jan Zbavitel 
  • František Preisler 
  • Petr Altrichter 
  • Rastislav Štúr 
  • Tomáš Hanus 
  • Jaroslav Kyzlink 
  • David Švec 
  • Martin Peschík 
  • Gabriela Tardonová  
  • Pavel Šnajdr 
  • Ondrej Olos 

Sbormistři 

  • Jan Rozehnal 
  • Jan Ocetek 
  • Martin Buchta  
  • Zuzana Kadlčíková 
  • Gabriel Rovňák 

Lidé