Katedra zpěvu

Absolvent bude ve své práci umět zohlednit etický a sociální rozměr svého uměleckého působení a dodržovat obecné etické principy. Zároveň bude znát psychologická pravidla, umět pracovat v týmu a dobře komunikovat s jeho členy. Naučí se ale i ovládat svůj verbální projev, sebereflexi, být otevřený názorům svého okolí a kreativně pracovat s nabytými znalostmi a dovednostmi. Absolvent bude sledovat aktuální trendy v dané studijní specializaci a využívat je ve svém profesním rozvoji.

• má široké znalosti v oblasti pěveckého, symfonického a operního repertoáru i včetně toho pro komorní ansámbly
• umí vysvětlit kompoziční principy a tektoniku studovaného hudebního díla tak, aby si zachoval svůj vyhraněný názor na interpretaci
• ovládá základní principy pedagogické práce a podrobně se orientuje i v soudobých trendech a metodách, jak vyučovat tuto studijní specializaci
• orientuje se také v literatuře a zahraničních pramenech
• má hluboké znalosti v oblasti dějin a literatury zpěvu, hudební historie, estetiky a vývoje uměleckých směrů včetně orientace v zahraniční literatuře
• orientuje se v soudobých trendech pedagogiky a psychologie
• zná klíčové finanční, obchodní a právní aspekty hudební profese, autorské právo a jeho uplatnění v praxi.

Dovednosti:

• používá základní umělecké postupy oboru tak, aby přinášel nové inspirativní podněty
• umí originálně prezentovat svůj umělecký výkon a také výkon celého týmu na veřejnosti v tuzemsku i zahraničí
• ovládá profesní slovník a orientuje se v hudební terminologii
• sleduje aktuální trendy ve své studijní specializaci a umí je začlenit do svého profesního rozvoje
• ví, jak tvořit odborný text
• zná cizí jazyky
• a umí prakticky využívat technologie, které souvisejí s jeho specializací.

Uchazeč o studium Zpěvu musí mít dokončeno středoškolské vzdělání s maturitou. Při přijímací zkoušce v praktické části musí prokázat, že jeho schopnosti a dovednosti ve zpěvu jsou na výjimečné úrovni. V rámci praktické zkoušky se dále zjišťují odborné a především umělecké předpoklady pro studium zpěvu. Přijímací zkouška se koná formou písemných testů, pohovoru a zkoušky praktických dovedností.

Ivana Mikesková je absolventkou Státní konzervatoře Bratislava (zpěv), Univerzity Komenského Bratislava (Hudební výchova/Italský jazyk) a HF JAMU Brno (zpěv). Vzdělání si rozšířila stipendijním pobytem na Královské konzervatoři v Haagu, Università degli Studi v Terstu, International Summer School v Dartingtone a Accademia Chighiana v Siene (pod vedením maestra Renata Brusona). Byla členkou souboru Opery SND v Bratislavě a věnovala se koncertní činnosti doma i v zahraničí. Je laureátkou mnoha pěveckých soutěží – MPS M. Schneidera-Trnavského (I. kateg. – II. místo), Soutěžní prohlídky mladých umělců v Londýně (II. místo), MPS A. Dvořáka v Karlových Varech. Již řadu let se intenzivně věnuje pedagogické činnosti, vede přednášky se zaměřením na lidský hlas a pěvecké kurzy OLMIK. V roce 2010 ukončila doktorské studium na HF JAMU v Brně a v současnosti působí jako vedoucí Katedry zpěvu.

Na co jste za dobu svého uměleckého působení nejvíce pyšná?
Ve své praxi se již dlouhodobě věnuji převážně pedagogické činnosti, a tak i přes řadu koncertních vystoupení doma i v zahraničí jsem dnes pyšná především na své studenty a jejich úspěchy.

V čem hledáte zdroj motivace a inspirace?
Motivací i zdrojem inspirace je pro mě život se vším, co nám přináší. Zpěv je prostředkem, kterým je možné různorodost lidského bytí vyjádřit, a to mně vždy fascinovalo.

Kdybyste měla studentům předat jedinou radu, jaká by to byla?
Hudbu a zpěv člověk musí milovat a hledat v nich svoji vlastní cestu, takže moje rada by byla nebát se jít vlastní cestou a vyhledávat ty nejlepší osobnosti jako „průvodce“.

Co osobně pro vás JAMU znamená?
JAMU je pro mě osobně instituce, kde má pedagog i student milující hudbu a zpěv obrovský prostor pro svojí realizaci. Spolupracují zde skvělí muzikanti, zpěváci a umělci, vytváří kvalitní hudební produkce. Je to pro mě instituce, kam patří každý, kdo se rozhodl hudbě a divadlu profesionálně věnovat.

Sopranistka Ivana Pavlů vystudovala zpěv na brněnské konzervatoři u Ireny Sobolové Hýlové a na Janáčkově akademii múzických umění v Brně u Zdeňka Šmukaře a dále se pěvecky zdokonaluje na mistrovských kurzech u českých i zahraničních lektorů.

Již během studií se stala laureátkou mnoha mezinárodních pěveckých soutěží, z nichž jmenujme alespoň Mezinárodní pěveckou soutěž Antonína Dvořáka v Karlových Varech, Mezinárodní pěveckou soutěž Ferruccia Tagliaviniho v rakouském Deutschlandsbergu, Soutěž Nadace Bohuslava Martinů, Pražského pěvce a Duškovu pěveckou soutěž.

Její divadelní dráha začala v prosinci roku 2017, kdy se představila jako První dáma v Mozartově Kouzelné flétně ve Stavovském divadle v Praze pod taktovkou Jaroslava Kyzlinka. Na jaře 2019 debutovala v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě v opeře Juliette Bohuslava Martinů a od té doby je hostující sólistkou tamní operní scény.

S radostí tráví čas nejen na divadelním jevišti, ale i na koncertních pódiích. Měla možnost spolupracovat s vynikajícími dirigenty Jakubem Kleckerem, Robertem Kružíkem, Jaroslavem Kyzlinkem, Brunem Ferrandisem, Petrem Vronským, Vladem Weverberghem a také s tuzemskými i zahraničními hudebními tělesy.

Kromě divadelní a koncertní činnosti se nadšeně věnuje výuce zpěvu, od roku 2022 působí jako odborná asistentka na Katedře zpěvu Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění.

Na co jste za dobu svého uměleckého působení nejvíce hrdá?

Miluji svoji práci, takže jsem ráda, že mohu dělat něco, co mě naplňuje a baví. Největší hrdost se dostavuje, když se dobře daří mým studentům. Když vidím a slyším výkon, v němž se odráží jejich pilná práce, nadšení, zápal,energie. To jsem opravdu hrdá. Chvíle štěstí pak zažívám na jevišti a podiu a také při zkušebním procesu, ať už na divadelní zkušebně, či s korepetitorem při přípravě na koncert. Obecně tvůrčí proces mě hodně naplňuje a pokud je spojen s hudbou, je to dvojnásobná radost.

V čem hledáte zdroj motivace a inspirace?

Veškerou inspirací jsou pro mě lidé. Ať už s nimi navážu dialog, nebo je jen pozoruji při práci, či vidím výsledek té práce. Například moji kolegové z divadla. Je úžasné pozorovat, jak každý zpěvák pracuje jinak s hlasem i se sebou samým, aby pak na jevišti vdechl život nějaké postavě napsané v notách na papíře. Navíc si o těchto věcech často povídáme, a vzájemně se tak obohacujeme. Nemalou inspirací jsou také samotní studenti na Katedře zpěvu. Většina z nich má již docela ucelené názory, jsou otevřeni diskusi. To se mi moc líbí, že se nebojí mluvit, debatovat, rozšiřovat si rozhled o názory a postoje ostatních.

 Kdybyste měla studentům předat jedinou radu, jaká by to byla?

Zjistěte, co vy sami v životě opravdu chcete a běžte si za tím!

V životě se najdou stovky rádců, kteří vám budou říkat: Tvé místo je na jevišti, ve sboru, za klavírem v ZUŠ… apod. Nikdo do vás ale nevidí. Kromě vás samotných. Proto se řiďte vlastním kompasem a pracujte na dosažení svého cíle. Pak si nebudete nic dlužni.

Co osobně pro Vás JAMU znamená?

Alma mater. Místo, kde jsem poznala samu sebe (alespoň z větší části), kde jsem se naučila vytvářet si na věci vlastní názor a nestydět se za něj. Místo, kde se zrodilo několik krásných přátelství, která stále trvají a věřím, že budou na celý život.