Katedra jazzu je ve srovnání s ostatními katedrami HF JAMU velmi mladá, funguje teprve od roku 2010, ale přesto jí patří prvenství v rámci vysokoškolského studia jazzu v České republice. Sbor pedagogů je složený z předních českých a slovenských jazzových osobností. Mezi pedagogy patří Juraj Bartoš, Jan Dalecký, David Dorůžka, Matúš Jakabčic, Jan Jirucha, Vít Křišťan, Jiří Levíček, Cyrille Oswald, Jan Přibil, Jiří Slavík, Géraldine Schnyder, Kamil Slezák, Marian Ševčík, Pavel Zlámal. Většina z nich je aktivními hudebníky a tedy schopná přenášet na studenty i praktické zkušenosti. Vedoucím katedry je Vilém Spilka, renomovaný kytarista, dramaturg a umělecký ředitel mezinárodního festivalu JazzFest Brno a programový ředitel festivalu Prague Sounds.
Bakalářské tříleté studium zahrnuje všechny běžné nástroje jazzové praxe, vyučuje se saxofon, trubka, trombon, klavír, kytara, kontrabas a bicí. Mimo hru na nástroj se student podrobně zabývá harmonií, intonací a rytmem, kompozicí a aranžováním, improvizací, hraním v big bandu i malých ansámblech, dějinami jazzu, prací ve studiu i notačními programy. Je kladen důraz na vyváženost zvládnutí tradice, metodiky výuky jazzu a otevřenost a kreativitu studentů. Též je podporována mimoškolní umělecká činnost studentů. Rozvíjí se i spolupráce se studenty ostatních kateder (klasická interpretace, multimédia, muzikál).
Navazující dvouleté magisterské studium nabízí dvě profilace – instrumentální a kompozičně-aranžérskou.
K absolventům Katedry jazzové interpretace JAMU patří významní jazzoví hudebníci jako Jaromír Honzák, Libor Šmoldas, Lukáš Oravec, Radek Zapadlo, Michal Wróblewski, Jiří Kotača a Marek Kotača.
Bakalářské tříleté studium zahrnuje všechny běžné nástroje jazzové praxe, vyučuje se saxofon, trubka, trombon, klavír, kytara, kontrabas a bicí. Mimo hru na nástroj se student podrobně zabývá harmonií, intonací a rytmem, kompozicí a aranžováním, improvizací, hraním v big bandu i malých ansámblech, dějinami jazzu, prací ve studiu i notačními programy. Je kladen důraz na vyváženost zvládnutí tradice, metodiky výuky jazzu a otevřenost a kreativitu studentů. Též je podporována mimoškolní umělecká činnost studentů. Rozvíjí se i spolupráce se studenty ostatních kateder (klasická interpretace, multimédia, muzikál).
Navazující dvouleté magisterské studium nabízí dvě profilace – instrumentální a kompozičně-aranžérskou.
K absolventům Katedry jazzové interpretace JAMU patří významní jazzoví hudebníci jako Jaromír Honzák, Libor Šmoldas, Lukáš Oravec, Radek Zapadlo, Michal Wróblewski, Jiří Kotača a Marek Kotača.
Kytarista, pohybující se na české jazzové scéně od roku 1994. Dřívější úspěšné projekty Four Elements a KSZ Trio dnes plně vytěsnily kapely Two-Generation Trio, Vincenc Kummer Quartet a Vilém Spilka Quartet. Věnuje se i pedagogické práci na jazzové katedře JAMU v Brně.
Na co jste za dobu svého uměleckého působení nejvíce pyšný?
Na to, že můžu hrát hudbu, která mě baví a naplňuje a zároveň to chce někdo poslouchat.
V čem hledáte zdroj motivace a inspirace?
V lidech a událostech okolo sebe.
Kdybyste měl studentům předat jedinou radu, jaká by to byla?
Dělejte cokoliv, ale dělejte to s láskou.
Co osobně pro vás JAMU znamená?
Místo, kde jsem nejdříve zažil první velkou brigádu při rekonstrukci v devadesátých letech, pak studium a nakonec návrat v pozici pedagoga, který si váží prostoru pro dialog se studenty naší katedry.
Často označován jako jedna z vůdčích postav české jazzové scény, David Dorůžka je aktivním profesionálním hudebníkem od svých čtrnácti let a má za sebou vystupování po celém světě, spolupráci s řadou světových jmen a dlouhodobé pobyty v metropolích New Yorku a Paříži. Své nejnovější autorské CD Andromeda’s Mystery vydal David Dorůžka v červnu 2022 v sestavě s polským pianistou Piotrem Wylezolem a americkou bubenickou legendou Jeffem Ballardem. Mimoto se v posledních letech Dorůžka účastnil mnoha dalších mezinárodních projektů, turné a nahrávání, např. na albech Sara s Agou Zaryan a Szymonem Mikou, The Multiverse: Knowing se Scottem McLemore, Komeda Unknown 1967 s Piotrem Schmidtem, Homeland s Piotrem Budniakem, nebo hostování s americkou vokální hvězdou Lizz Wright. Předchozí CD Davida Dorůžky Autumn Tales (2016) bylo hodnocené jako “nejlepší česká jazzová deska roku 2016” stanicí Český rozhlas Jazz, jako “mistrovské dílo” serverem lidovky.cz a bylo vyznamenané cenou Anděl za CD roku v kategorii Jazz&Blues. Třiačtyřicetiletý Dorůžka začal působit na české jazzové scéně coby teenager. Poté studoval skladbu a improvizaci na Berklee College of Music in Boston u profesorů jako Joe Lovano, Mick Goodrick a George Garzone a měl též příležitost učit se u hudebníků jako Herbie Hancock, Brian Blade, Joshua Redman a Christian McBride. Dorůžka je nositelem tří cen Anděl za Jazzová alba roku (Autumn Tales, 2016, Silently Dawning, 2008, Hidden Paths, 2004); stejnou cenu obdržel také v roce 2012 za CD Light Year ve spolupráci s kvintetem Inner Spaces. Dorůžka vystupoval na nesčetných prestižních festivalech a v klubech po celém světě a podílel se na desítkách nahrávek. Účinkoval se jmény jako Jeff Ballard, Lizz Wright, Kendrick Scott, Dan Tepfer, George Mraz, Jorge Rossy, Chris Cheek, Arild Andersen, Django Bates, Bill McHenry, Jon Fält, Marcin Wasilewski, Aga Zaryan, Hilmar Jensson, Rodney Green, Brian Charette, Daniele di Bonaventura, Tiburtina Ensemble, Jiří Suchý, Oldřich Janota, Iva Bittová, Ewa Farna, Marta Topferová a s mnohými dalšími.
Na co jste za dobu svého uměleckého působení nejvíce pyšný?
Na každý moment, kdy se moje hudební tvorba někoho skutečně dotkne.
V čem hledáte zdroj motivace a inspirace?
Ve všech každodenních věcech, které člověku mohou připadat obyčejné a samozřejmé, ale často takové vůbec nejsou.
Kdybyste měl studentům předat jedinou radu, jaká by to byla?
Nikdy nezapomeňte na to, co vám přináší skutečnou radost.
Co osobně pro vás JAMU znamená?
JAMU je vynikající a jedinečná instituce s pozitivním a přátelským prostředím, na které již mnoho let s velkou radostí působím.
Jiří Slavík (1986) se narodil a vyrostl ve východní části České republiky. Ve čtrnácti letech se přestěhoval do Říma, kde současně navštěvoval třídu kontrabasu italského virtuosa Massima Giorgiho na „Santa Cecilia Conservatoire“ a Svatoštěpánské škole. V roce 2004 absolvoval obě instituce s vyznamenáním „summa cum laude“ (Santa Cecilia, sedmiletý studijní program mu trval tři roky) a nejvyšším počtem bodů na mezinárodní maturitě (Svatý Štěpán).
Poté, co mu Královská hudební akademie nabídla plné stipendium, se Jiří přestěhoval do Londýna, kde pokračoval ve studiu klasického kontrabasu u Duncana McTiera a posléze jazzové kompozice u Baraka Schmoola. Během těchto let byl prvním kontrabasistou koncertního orchestru Akademie pod vedením sira Colina Davise nebo vybraným sólistou na Paganiniho festivalu (2005) pořádaném Akademií. Po třech letech absolvoval čtyřletý program BMus s vyznamenáním první třídy (2007).
Mezi ceny, které Jiří během svého života získal, patří 1. cena z jazzové soutěže na mezinárodním kontrabasovém sjezdu „Bass 2008“ (Paříž), 2. cena z „Premio Valentino Bucchi“ (Řím, 2005) a stříbrná medaile italského prezidenta Carla Azeglia Ciampiho (2005). Jako sólista vystoupil v největším sále nového auditoria „Parco della musica“ v Římě a v pořadu České národní televize „Koncert na kurtech“. Dále jako host pařížského orchestrálního souboru Ensemble Orchestral de Paris provedl Bachovy Matoušovy pašije v Notre Dame a hrál v Théâtre des Champs-Elyseés.
Jiří v současné době žije v Paříži, kde působí jako hudebník na volné noze a skladatel. V poslední době měl možnost hrát svou vlastní hudbu na různých místech po celém světě, od sálu Zakázaného města v čínském Pekingu až po Alexandrijské centrum umění v Egyptě nebo Českou národní síň v New Yorku. Jeho hudba byla vysílána Českým rozhlasem, pro který dosud pořídil tři živé nahrávky, rádiem France Culture a použita v německé nezávislé filmové produkci „Oury Jalloh“ (www.ouryjalloh-derfilm.de), která získala Německou filmovou cenu za lidská práva v kategorii amatérský film za rok 2008.
Od roku 2010 Jiří podporuje struny d’Addario Zyex.
Na co jste za dobu svého uměleckého působení nejvíce pyšný?
Největší radost mi udělal projekt s názvem Cesta světla, na kterém jsem spolupracoval s muzikanty a zpěvačkami z brněnského VUS Ondráš. Zde se podařilo propojit více než třicet lidí napříč generacemi s jednotnou vizí a obrovským nadšením, které je v této míře v profesionálním hudebním světě zcela ojedinělé. Všichni zúčastnění se navíc stali i zpěváky, což pro mě celý projekt posunulo do výjimečné a takřka neopakovatelné úrovně. Zde jsem vůbec poprvé mohl v rámci mé hudby slyšet i malé děti, včetně vlastního syna.
V čem hledáte zdroj motivace a inspirace?
Inspirace může přijít kdykoliv a kdekoliv – důležité je spíše to, aby jí byl člověk otevřen a uměl ji v daný moment pochopit a zachytit.
Kdybyste měl studentům předat jedinou radu, jaká by to byla?
Co se nenaučíte a nepochopíte sami, to ve skutečnosti nebudete umět.
Co osobně pro vás JAMU znamená?
Hudební laboratoř, kde jsem se díky svým studentům mnohému naučil.
Bartoš, Juraj, trumpetista, narozen 22. 8. 1967, Bratislava.
Vystudoval konzervatoř (1981–86) i Vysokou školu múzických umení (1986–92) v oboru trubka u Kamila Roška v Bratislavě. Je významným interpretem vážné i jazzové hudby na Slovensku i v České republice. Během studií působil v několika big bandech. Byl členem Bratislavského big bandu (1980–88) a Big Bandu Konzervatória Bratislava (1986–90). V letech 1988–93 hrál v Kvartetu Emila Viklického na tuzemské scéně. V roce 1990 vznikl orchestr Bratislava Hot Serenaders, zaměřující se na jazzovou hudbu 20.–30. let, kde nyní Juraj Bartoš působí jako leader a umělecký vedoucí. Účinkoval též na jam session s trumpetistou Dizzy Gillespiem a flétnistou Jiřím Stivínem v Praze. Účastnil se kurzů Brass Meeting v Grieskirchene a získal první místo v soutěži Repetition New-Orleans Jazz v Saint-Raphael ve Francii (1994). Roku 1995 se stal sólistou mezinárodního big bandu European Broadcasting Union v Praze. V roce 1996 nastoupil jako hráč do Orchestru Gustava Broma a absolvoval postgraduální studium trubky na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. Roku 1999 založil be-bopovou skupinu Hot House. Kromě jazzu se věnuje i vážné hudbě, sólově vystupoval se Slovenskou filharmonií, Statní filharmonií Košice, Symfonickým orchestrem Slovenského rozhlasu a s Filharmonií Bohuslava Martinů ve Zlíně.
